"Ačkoliv jsem umělcem tělem i duší, snažím se zůstat nohama na zemi. V Brně jsem se v roce 1965 narodil, vystudoval Střední školu uměleckých řemesel (ŠUŘ) a žiji zde dodnes. Mé kroky později vedly ke studiu na pražské VŠUP. 

Vášeň pro kresbu, malbu, modelování i fotografii mě provází od dětství a stala se mým osudem, který přijímám se vším, co přináší. V tomto směřování mě utvrdili moji vzácní učitelé – brněnská grafička Jarmila Totušková a sochař Ladislav Martínek. Škola výtvarných kurzů navazuje na zkušenosti především z Myslbekovy tradice získané od Sochaře Ladislava Martínka, který byl jako mnoho kvalitních sochařů u nás v době socialismu vytlačován. Sochaři socialistického realismu, kteří méně uměli a o to více se politicky angažovali, měli ze svobodné a kvalitní tvorby Ladislava Martínka obavy a snažili se o jeho vytlačení z tehdejší umělecké scény. Přesto zanechal nemalé dílo, u nás mimořádné kvality. Vzpomínky na studium u sochaře Ladislava Martínka jsou spojené s hlubokými zážitky jak výtvarnými, tak lidskými a odnesli jsme si do uměleckého života mnoho cenných zkušeností. Cenili si jej takoví umělci jako např. Jan Lauda (nabídl mu místo asistenta), Vincenc Makovský (Martínek pracoval významným způsobem na řadě jeho soch), dále jeho přátelé, které portrétoval - František Foltýn, Jan Skácel, Oldřich Mikulášek a ještě mnoho dalších. Také spolužák Aleš Čuma, ilustrátor a muzikant (kapela Gustavo Rojo) mně pomohl rozšířit si svůj obzor.

Profesně jsem od roku 1990 prošel pestrou paletou zkušeností: od svobodného povolání přes realizace interiérů v designové dílně až po grafické, sochařské a štukatérské práce. Od roku 1994 jsem své zkušenosti předával dál jako pedagog na brněnských ZUŠ, základní škole ve Šlapanicích, na střední škole v Sokolnicích a na JAMU, kde jsem vedl výuku sochařství pro obor scénografie.

Od roku 1998 vedu v Brně vlastní výtvarný ateliér. Se svými žáky sdílím jejich tvůrčí radosti i starosti. Máme za sebou společné výstavy – ať už šlo o velkorysé expozice v prostorách bývalé továrny Rovner, nebo komornější výstavy v galeriích a kavárnách. 

Vzhledem k vysoké úrovni řemesla mých učitelů vnímám svou tvorbu jako závazek a vyhýbám se proto lacinému komerčnímu přístupu."